Jak je nepříjemné, když člověku dojdou peníze, o tom se nejsnáze přesvědčí ten, kdo takový nedostatek pocítí na vlastní kůži. Jenže právě proto, že je to nepříjemná záležitost, by to neměl nikdo nechat zajít tak daleko, aby se musel s finanční tísní potýkat. Každý by si měl dost vydělávat a měl by si také dost našetřit pro případ, že by se mu snad někdy přestalo dařit.
Jenže tak by tomu mělo být. Ovšem nejednou tomu tak není. Jsou lidé, kteří si z lenosti dost nevydělávají, jsou lidé, kteří se nechtějí omezovat ve výdajích jenom proto, aby měli nějaké úspory, a je pochopitelně i celá řada těch, kdo by se sice rádi dostatečně finančně zajistili, jenže pro to zkrátka nemají podmínky.
A když člověk vydělává docela málo a nemá ani našetřeno, je co chvíli ohrožen finanční nouzí a problémy, které s ní souvisejí. Někoho takového pak zaskočí třeba i jenom relativně nízké nepředpokládané výdaje, toho může poškodit i jen docela banální pokles nebo výpadek příjmů. I malá chybějící částka pak tohoto může dostat na kolena.
A jak vyřešit problémy s penězi, když už tyto nastanou a není naděje na jejich zvládnutí vlastními silami? Často už je jediným možným řešením jenom půjčka. Protože jenom ta může teoreticky nabídnout pomoc tomu, kdo ji momentálně potřebuje. Pochopitelně ale jenom za cenu toho, že dotyčný později tuto pomoc zase vrátí, a to logicky i s úroky.
Jenže takové vrácení půjčených peněz nestačí poskytovatelům půjček jenom slíbit. To se jim musí také náležitě prokázat. A kdo nedokáže doložit, že bude schopen vracet, má smůlu. Nikdo tu nepůjčí někomu, kdo nezaručí splacení takové půjčky.
A pokud tak někdo není schopen vyhovět vysokým nárokům, které mívají dejme tomu banky, je rozumnou volbou hypotéka bez příjmu, u které se schopnost a ochota půjčené peníze vrátit prokazuje daleko jednodušeji. Vlastně jenom tak, že žadatel doloží příjmy, ze kterých může splácet, a že dá coby záruku nemovitost do zástavy. A proč toho nevyužít?