Koření nad zlato

Je to neuvěřitelné, ale kdysi se člověk skutečně obešel bez koření i soli. Ale to je skutečně velmi dávno, v době, kdy člověk ještě nebyl tvorem společenským a potrava, kterou si ulovil či nasbíral, sloužila primárně k nasycení. Dnes již nikdo nezjistí, jestli před padesáti tisíci lety lidem jídlo chutnalo, ale jisté je, že zvrat nastal zhruba pře čtyřmi tisíci lety. Tehdy lidé začali hojně používat sůl, především ke konzervaci potravin.
koření v miskách
Jeden z prvních důkazů o využívání koření k vaření, pochází z doby cca čtyři tisíce let před naším letopočtem. Archeologové totiž objevili hliněné destičky z doby Sumerů, na kterých byly zaznamenány seznamy bylinek. Tehdy se pravděpodobně používal především kopr, sezam, kmín a tymián.
První obchodníci s kořením byli Féničané, díky kterým se postupně dostávaly cizokrajné „voňavé balíčky“ do celého světa. V patnáctém století bylo koření tak cenné, že se na daleké cesty vypravovaly celé flotily lodí, které měly zajistit obchodní trasy z jihovýchodní Asie do Evropy. Panovníci té doby rádi obětovali obrovské sumy peněz jen proto, aby potěšili své chuťové pohárky.
lžičky s kořením
Jednou z nejznámějších oblastí, kam směřovali obchodníci, byly Molucké ostrovy. Pouze tam šlo tehdy získat tři druhy koření:
1.      Hřebíček
2.      Muškátový květ
3.      Muškátový oříšek
Dnes lze tato koření koupit za pár korun, ale tehdy se téměř vyvažovalo zlatem. Proto se také Molucké ostrovy nazývaly „Ostrovy koření“.
Zajímavosti
Sezamse ve starověké Číně používal pro výrobu speciálního inkoustu. Římané si sezamem posypávali chléb a Arabové mu dokonce přisuzovali kouzelnou moc. Ostatně kdo by si nepamatoval magickou formuli z pohádky Ali Baba a čtyřicet loupežníků, kdy Ali použije zaklínadlo „sezame otevři se“?
Skořiceje kůra stromů cejlonského a čínského skořicovníku, pochází ze Srí Lanky a Číny. V minulosti byla velmi ceněná a její cena byla srovnatelná se zlatem.
Nové kořeníjsou plody pimentovníku lékařského, který pochází ze střední Ameriky a Jamajky. Jeho chuť připomíná směs hřebíčku, skořice a muškátového oříšku.
Pepřje dnes levné a zcela běžné koření, ale ve starém Římě se používal k placení daní.
Hřebíčekjsou sušená poupata stálezeleného stromu hřebíčkovce vonného.
Šafránjsou žluté blizny šafránu setého a jde o nejdražší koření vůbec. Používá se jako žluté barvivo například v indické kuchyni. Na jeden kilogram koření se musí sklidit a usušit sto sedmdesát tisíc blizen!